(Staro)nové potraviny

(Staro)nové potraviny, aneb chudoba naší současné stravy.
Každého, komu záleží na tom nejcennějším, co je nám dáno – tedy na zdraví svém a svých blízkých, napadne někdy jednoduchá otázka: co (ne)mám-e tedy jíst?
Současní nutriční terapeuti a poradci „zdravé“ výživy doporučují „pestrou“ stravu.
Je to jakoby říkali: „nevíme, co je správně a nerozumíme tomu – jezte raději od všeho něco a třeba budete zdraví.“
Bádavý člověk zjistí, že těžce zaplacené rady výživových poradců jsou pouze výslednicí mainstreamu zdravotních doporučení, která vycházejí z obvykle dostupných potravin.
Jsou to velmi často jen, promiňte mi ten výraz, obecné „pindy“, které jsou opakované neustále a pořád.
Že tučné vepřové maso není zdravé, že ryby jsou zdravější. Poslední dvě dekády, že celozrnné produkty jsou zdravější, než bílé pečivo, apod. Velmi kusé argumenty vytržené z důležitých souvislostí. Pak se objeví informace, které se stanou hysterickým dogmatem, jako např. boj proti cholesterolu.
Podpořeno „vědeckým“ výzkumem a omyl je na světě.

Pojem pestrá strava je velkým omylem naší doby.
To, co běžně nazýváme pestrou stravou je pouhým fragmentem naší přirozené stravy.
Náš jídelníček, který považujeme za pestrý, je vlastně jídelníčkem značně sociálním.
Jak je to možné?
Dojem, že žijeme v bohatých zemích je omylem, u jehož zrodu stojí obchodní mechanismy, které definují kvalitu života všech lidí. Tytéž ekonomické principy jsou i jejich posuzovatelem.
Ale bez ohledu na výši našeho konta žijeme v systému, který nám nenabízí víc, než pouhý zlomek z toho, co je největším darem přírody. Dar přirozené stravy. Nejen, že nejíme přirozenou stravu, která nám prospívá, ale vrcholem ironie je, že považujeme produkci potravinářského průmyslu za zdravou, pestrou nebo dokonce i kvalitní. Přitom je to právě ona, která zkracuje délku lidských životů a snižuje jejich kvalitu. Tomuto „hříchu“ podléháme z pohodlnosti a domnělé, avšak nesmyslné efektivity výtěžnosti plodin.

Je totiž jednodušší (z hlediska ekonomických faktorů) pěstovat monokultury s vysokou výtěžností a chovat jeden druh živočichů, než mít rozmanité druhy živočišné a rostlinné říše na svém jídelníčku.

Podívejme se, jak ekonomické požadavky připravily člověka o druhovou rozmanitost některých plodin. (Snížení počtu druhů plodin mezi lety 1903 – 1983)
Salát: 497 -> 36
Zelí: 544 -> 28
Řepa: 288 -> 17
Kukuřice: 307 -> 12
Rajče: 408 -> 79
Okurka: 285 -> 16
Hrách: 408 -> 25
Pozn. Národní centrum pro uchování genetických zdrojů (dříve národní laboratoř pro uchování semen) v současnosti vlastní jen málo z původních druhů.
Počet druhů, které jsou volně dostupné na celosvětových trzích klesá i nadále.
Obchodní mechanismy postupně způsobily omezení dříve běžných druhů plodin a živočichů.
Ze 60-ti známých druhů brambor, které mají různé nutriční, chuťové a vizuální vlastnosti známe kolik?
Na tuto otázku dostaneme obvyklou odpověď: „jarní a….no, a ty druhý“
Občas někdo slyšel slovo batáty nebo topinambury. Jedná se o druh hlízy podobné bramborám s vysokým obsahem inulinu.
Chléb z ječné mouky téměř nikdo nezná a třeba rýžovou, pohankovou nebo amarantovou mouku téměř nikdo nepoužívá. Hnědá rýže se taktéž vytratila.
Ostatně jako další důležité plodiny jako čirok, různé druhy laskavce, proso(jáhly), pohanka, žiták, merlík(quinoa).

Tyto a další plodiny mají nejen vyšší podíl nutričních hodnot, ale především vykazují efektivnější stravitelnost. Tedy náš organismus je přijímá jako látku molekulárně známou, na rozdíl od současné masivně rozšířené pšenice.
Pšenice setá (rohlíky, chléb, pečivo, sladkosti, masné produkty, omáčky, šampony, krémy, apod.), které v ČR zkonzumujeme v množství 80Kg na člověka za rok (tvoří tedy dominantu našeho jídelníčku) je výsledkem mnohačetné hybridizace (umělé křížení s jinými druhy). Organismus 35% obyvatel vykazuje transparentní nebo latentní nesnášenlivost (alergické reakce) na tuto plodinu. Stejně tak se zvyšuje počet obyvatel, jejichž organismus neumí prolaminy(složky vnitřní části zrna) pšenice štěpit. Jednoduše jim chybí potřebné množství enzymů.
Lidstvo postupně selektovalo plodiny a živočichy ze svého jídelníčku pouze na ty nejefektivnější z hlediska výnosnosti a chovu. Tím jsme zcela vyřadili nebo podstatně omezili ze svého jídelníčku různé plodiny i živočichy, kteří tvořili náš jídelníček po dobu předešlých statisíců let.
K ochuzování přirozené stravy docházelo postupně během minulých 10.000 let. Dramaticky však tato degradace stravovacích návyků kulminovala za posledních 150let.

V současnosti tvoří 80% jídelníčku v rozvinutých zemích plodiny a živočichové, kteří svou nutriční hodnotou zcela nenaplňují potřeby lidských buněk!

Maso savců je na našich talířích tak často, že spolu s rafinovanými a hybridizovanými obilninami znamenají tyto potraviny smrtelné nebezpečí.
Shluky molekul z těchto potravin pronikající do krevního řečiště jsou jednou z příčin kardiovaskulárních chorob.
Maso a živočišné produkty jako mléko, vejce, sýry, jogurty s hybridizovanými obilovinami a produkty z nich vyrobené obsahující druhy glutenu (pšenice, žito, ječmen, oves) doplněné rafinovanými denaturizovanými produkty(sladkosti, atd,) tvoří 85% objemu stravy běžného člověka. To je zcela v přímém rozporu s tím, na co člověk geneticky přizpůsoben.
Nejpřirozenější stravou člověka z hlediska jeho genetického založení jsou čerstvé plody z rostlinné říše: ovoce, zelenina, bobuloviny, semena, ořechy, klíčky, pseudoobiloviny.

Chceme-li respektovat naše geny a jejich dědictví, budou v našem jídelníčku tyto plodiny zastoupeny dominantně v té nejpřirozenější podobě. Říše živočišná v našem vývoji hraje sice významnou, ale nikoliv dominantní roli. Nemusíme putovat daleko do historie, abychom zjistili, že maso a produkty živočišného průmyslu byly u většiny populace zastoupeny sporadicky. Do poloviny 20. století se maso na talíři objevovalo u většiny obyvatelstva maximálně jednou za týden. Jen pochopením genetického dědictví nalezneme klíče k našemu zdraví. Jen tak, že budeme respektovat člověka s jeho fantastickým genofondem, můžeme nalézt stravu, která bude prospěšná a skutečně rozmanitá. Ale především určená pro člověka z hlediska požadavků jeho tělesných potřeb.

Vyhneme se tak civilizační chorobám, které zkracují náš život a berou nám mnohé roky života, který můžeme prožít aktivně v radosti a vitalitě.
O tom jaké plodiny jíst a jakým se vyhnout a proč pojednává seminář o (R)evoluční výživě .



Komentáře k článku
Notice: Use of undefined constant nadpis - assumed 'nadpis' in /var/www/clients/client1/web32/web/index.php on line 117
(Staro)nové potraviny