Rakovina - proces vzniku, možnosti
Rakovina – proces vzniku,statistické lži, možnosti uzdravení.
Rakovina byla, je a zřejmě po nějakou dobu ještě zůstane velkým a plíživým strašákem především pro obyvatele západní polokoule.
Že rakovina zabíjí a to, že nejedná v rukavičkách, všichni víme. Kdo se někdy setkal s člověkem umírajícím na rakovinu, zřejmě už nikdy nevzal cigaretu do úst nebo nedělal nic, o čem věděl, že rakovinu přímo způsobuje.
Každý z nás zná notoricky opakované příčiny vzniku – kouření, alkohol, transmastné kyseliny, stres, znečištěné prostředí, toxické vlivy(azbest, rtuť, ozáření, apod.),viry a občas se někdo i odvolává na genetiku. Tato obecná tvrzení však evidentně nesnižují výskyt rakoviny.
Co tedy vytváří auru nepochopitelnosti a háv tajemna kolem této choroby?
Kromě pragmatického důvodu, kterým je zisk farmaceutických společností, je to i obecný strach z této choroby. Člověk vyděšený ortelem bolestivé smrti totiž přestává obvykle uvažovat soudně a pozbývá vnitřního klidu. Pak podstupuje mnoho nesmyslných druhů „léčby“, které ho nakonec pomůžou přivést hrobníkovi na lopatu o nějaký ten pátek dříve.
Jak vzniká a funguje rakovina?
Nedá se jednoznačně zobecnit pravidlo vzniku všech druhů rakoviny. Nicméně pochopení základního principu vzniku a fungování rakoviny nám umožňuje vyhnout se této chorobě zcela nebo minimalizovat pravděpodobnost jejího vzniku.
Primárně je důležité si uvědomit, že to, co nazýváme rakovinou, jsou naše buňky!
Rakovina je vlastně změna chování našich buněk.
Ať už se jedná o jakýkoliv druh rakoviny, tak se naše buňky nějakého titulu „rozhodly“ chovat tak, že poškozují ostatní části celku – těla.
Detailní pohled na buňku:
Buňky našeho těla obsahují jádro. V tomto jádru jsou uloženy chromosomy stočené do tzv. histonových cívek. Tyto cívky se dál stáčejí do tzv. chromatinu. Chromatin vypadá jako dlouhá špageta. Jednotlivé chromozomy mají svou specifickou funkci a místo v jádru buňky.
Kódují určitý typ chování našich buněk(např. zrání imunitních buněk).
Rozmístění chromozomů v jádru buňky a jejich aktivita se průběhu života mění.
Právě lokace a aktivita(nebo inaktivita) konkrétního chromozomu jsou prvními faktory ovlivňujícími vznik rakovinového bujení.
Umístění a aktivitu jednotlivých chromosomů ovlivňujeme my samotní!
Především vše, co přijímáme do těla – tekutiny, potravu, vzduch jsou primárními činiteli, které ovlivňují pozici a aktivitu, stejně jako případné zlomení či poškození chromozomů. Vliv naší mysli je taktéž velmi silný. Naše mysl doslova utváří prostředí, v němž naše buňky fungují.
Primární znak rakoviny
Dojde-li k poškození nebo zlomení chromozomů, může dojít při jejich opravě k tzv. translokaci.
To znamená, že vlivem externích podnětů došlo ke spojení dvou odlišných chromozomů - tedy červené a modré špagety.
Tato mutace je charakteristickým znakem rakoviny.
Lidově naše vlastní buňky vlivem spojení dvou rozdílných chromozomů začnou blbnout právě díky spojení dvou odlišných chromozomů.
Toto blbnutí je právě obávaná rakovina.
Příčin, které naše buňky přiměly ke změně jednání(blbnutí) ze zdravé buňky na buňku rakovinnou může být celá řada. Jednotlivými faktory se budeme zabývat článku o příčinách vzniku rakoviny.
V tuto chvíli je však důležité si uvědomit, že je možné tyto mutace zastavit a navrátit zpět našim buňkám správnou funkčnost. Tedy se rakoviny zbavit.
Jak?
Prvním krokem je odstranění primární příčiny, která mutaci způsobuje.
Ta je vždy individuální a postup nalezení příčiny by měl být selektivní ve smyslu obecně známých silných faktorů po méně známé.
Určení konkrétní příčiny vzniku mutace chromozomů je proto nejdůležitějším krokem k uzdravení.
U každého individuálně je to možné provést:
1. Konkrétním posouzením zdravotního stavu
2. Zjištěním intolerancí potravin(které primárně poškozují buňky trávícího traktu)
3. Otestováním alergií na potraviny(které bývají primární příčinou změny chování – mutací různých druhů buněk)
4. Úpravou stravy – odstraněním příčin ve složení stravy, úpravě pokrmů. Doplněním potravin, které mají anti-karcinogenní účinek.
5. Detoxikací – použitím metod, které umožní tělesným buňkám návrat k přirozenému chování.
Podpora procesu uzdravení
Samozřejmě ve fázi silně rozvinuté mutagenity buněk(rozvinuté rakoviny) je zapotřebí i „správné“ fungování buněk podpořit látkami, které ovlivňují „přirozenou inteligenci“ chromozomů.
Rozvinutí rakoviny je proces, který vzniká velmi často po dobu desítek let právě expozicí nevhodnými látkami(strava, kouření, toxické látky, těžké kovy) nebo životním prostředím buněk(př. kyselost tělních moků, hormonální labilita vlivem stresu).
Tento proces je třeba zvrátit – doslova přestat si ho způsobovat. Nejprve zastavit proces dělení buněk, které mají „nesprávný“ kód. Posléze dojde i k apoptóze(buněčné smrti) rakovinových buněk. Tím dojde ke spontánní remisi rakoviny.
Nejde o zázrak, který se stane přes noc. Jde o přirozený proces návratu k inteligenci vlastního těla. V něm sehrává nejdůležitější roli naše pochopení toho, co rakovinové bujení rozpoutalo a rozhodnutí jej zastavit.
Naše geny jsou vybaveny fantastickým potenciálem sebeopravy. Tyto mechanismy zabraňují předčasné destrukci našich buněk. Každý den, každou minutu napravují chyby, které způsobujeme svému tělu nerespektováním našeho genetického dědictví. A právě to je nejdůležitější poselství rakoviny – ukazuje nám jak nakládat s vlastním tělem. Prakticky a značně definitivně nám ukazuje, co nemáme dělat. My to ale nevnímáme a dál svým chováním způsobujeme šíření mutagenních buněk v našem organismu. Raději přijímáme pohled západní medicíny,který je značně invazivní. A přesně podle politiky – zabij i jedná. Díky fenoménu strachu v nás medicína vytvořila němý souhlas s totálně neefektivními metodami „léčby“ rakoviny.
Které to jsou?
Pohled medicíny na rakovinu je od počátku značně agresivní – a přesně taková je i její léčba.
Trojzubec, kterým se západní medicína snaží bodat do krunýře rakoviny se skládá ze tří hrotů:
Chirurgie – aneb co je navíc uřízneme. Uřízneme s tím však i kus zdravé tkáně.
Radioterapie(ozařování) – megadávky ionizujícího záření zničí rakovinové buňky – ano, ale i ty zdravé.
Chemoterapie(cytostatika) – aneb otrávíme rakovinu - jistě, ale i buňky nezmutované. A zabijeme tím i značnou část obranného systému těla.
Zabývat se (ne)účinností jednotlivých hrotů budeme v dalších článcích, je nutné vědět, jak statisticky medicína měří úspěšnost léčby.
Měření začíná v den nastoupení terapie(např. chemoterapeutiky). Měří se následující 3 roky. Tedy 3x 365 = 1095 dnů. Když den po uplynutí této doby zemřete(v bolestech a morfinové samotě), figurujete ve statistikách jako číslo, které tvrdí, že je tato „léčba“ úspěšná.
Přispíváte tak k naprosté iluzi každého dalšího, který od lékaře uslyší na otázku „jakou mám šanci?“, odpověď: „45%“
Toto číslo je statistická iluze a je jen na nás jak důslední v informovanosti budeme chtít být.
Metodika měření statistik léčby se snížila z pětiletého horizontu na tříletý. Proč asi?
Uveďme zcela konkrétní příklad:
Kolorektální karcinom(rakovina tlustého střeva) – jeden z nejčastějších v ČR udává tyto údaje:
Míra přežití od zahájení „léčby“ v horizontu 11 měsíců je 20%.
To znamená, že déle než rok přežije toto onemocnění a jeho standardní léčbu 20 lidí ze 100.
Delší časový horizont toto číslo markantně snižuje.
Otázkou, která je značně provokativní je: „nejsou tyto statistické údaje vyšší, když se nenechám „léčit?“
Mám za to, že nastává čas, kdy metody, které nemocné připravují o poslední zbytky energie a sílu k uzdravení jsou přežité a je nutné je opustit. Není možné dále zneužívat lidského strachu o základní princip přežití k zisku a nazývat to léčbou. Rozhodnutí o tom, zdali budou lidé dál umírat na morfinu nebo se uzdraví i z tak závažné diagnózy jakou je rakovina, leží v našich rukách.
Ano, v rukách každého kdo se považuje za plně zodpovědného za vlastní život, případně život a zdraví svých dětí.
Základem tohoto obratu je jedině plná informovanost a zájem o zdraví každého z nás.
Jen tak, když člověk chápe příčiny a důsledky se může považovat za člověka, který se svobodně rozhoduje.
Obrázek zdroj: "Cobra": Combined binary rad io lab eling of nucleic-ac id probes for multi-color fluorescence in situbyridization karyotyping, Karoly Szuhai a Hans J. Tanke, Nature Protocols.
Datum vložení článku: 28.5.2012 autor: Jan Urbánek
